ZDE NALEZNETE PEJSKY, KTEŘÍ ČEKAJÍ TŘEBA PRÁVĚ NA VÁS...

Nově přijaté, kteří zatím domov nehledají, naleznete vždy v založkách výjezdů záchranné, anebo odchytové služby.

POHÁDKA O OPUŠTĚNÝCH A NEMOCNÝCH PEJSCÍCH. 

vyhybka.jpgNa jednom malém, skoro opuštěném, starém nádraží byla zahrádka a v té zahrádce bydleli samí nemocní pejskové. Někteří chvilku, někteří dlouho, ale všichni do jednoho chodili na procházku kolem kolejí, pak přes les k louce a zase zpátky. Takhle šli jednou dva pejskové na procházku spolu a žbrblali na osud, že jsou tam už nějak moc dlouho, že je snad asi nikdo nechce, anebo co. Slyšel je starý kocour, co polehával na parapetu a vyhříval se na sluníčku, protáhnul se a říká jim: Mno jo, pánové štěkálci, když to taky není jen tak samosebou, že jste pořád ještě tady. Jakto hafto? Podivovali se hafani a čekali, co že jim to starý kocour řekne. Kocour jen tak ledabyle ukázal packou někam za ně a říká: Vidíte tu starou, rezavou a pomlácenou výhybku? No jasně, jasně, brumlali si pod fousy pejsci. No, tak když se na ni podíváte pořádně, tak návěstidlo na ní ukazuje sem, na odstavnou trať. No a to je jako u vás, hafani rafani, taky jste teď odstavený na vedlejší trati. Musíte zase počkat, až se návěstidlo přehodí do polohy volno, nebo volná trať. No ale kdy to bude, kdy? Ptali se hafani natěšeně a zároveň smutně. No, povídá kocour, to máte tak, ta výhybka je strašně stará, zrezlá a zatuhlá, už celé roky si nepamatuju, že by na ni kdo sáhnul. Ono je to taky zbytečný, ta se otočí jedině sama od sebe a to tehdy, když sem přijde člověk s dobrým srdcem, kterému bude samotnému smutno a bude vás na svojí trati zvané život potřebovat. Pak se protáhnul, seskočil z parapetu a běžel si asi někam ulovit myšku. Hafani z toho moc moudří teda nebyli, ale pořád si nad tím lámou ty svoje hlavy, jestli je to pravda, anebo ne a schválně jestli se teda jednou někdo najde, kdo by měl tu moc, aby se výhybka zase jednou otočila. 

Nebudeš to náhodou ty?